Na ledě

(František Hrubín)

Dobře dětem o Vánocích
na rybnících, na potocích.
Zima jim dá pod nohy,
kousek zmrzlé oblohy.

Pro ně zmrzlo modré nebe,
co na tom, že trochu zebe.
Honí se tam vesele,
malí zkřehlí andělé.

Ze syslí školy

(Ludvík Středa)

Na vysoké syslí škole,
vedle pšeničného pole,
probírali od svítání
písmena a jejich psaní.

A je střecha do špičata,
B ohrádky pro housata.
C je měsíc z oblohy,
D deštníkem bez nohy.

E jsou hrábě v kupce sena,
H houpačka opuštěná.
J držadlo od deštníku,
L je stožár na parníku.

M jsou vlny vprostřed moře,
S úkrytem pro úhoře.
T zvonicí pro topoly,
Z je zvonek, konec školy.

Pilní žáci příští středu,
znali celou abecedu.
Každý večer než setmí se,
čtou teď v syslím časopise.

Já do lesa nepojedu

Já do lesa nepojedu,
já do lesa nepůjdu.
Kdyby na mě hajný přišel,
on by mně vzal sekeru.

Sekera je za dva zlatý,
a topůrko za tolar.
Kdyby na mě hajný přišel,
on by mně to všecko vzal.

Travička zelená

Travička zelená,
to je moje potěšení,
travička zelená,
to je moje peřina.

Když si smyslím na ni sednu,
když si smyslím na ni lehnu,
travička zelená,
to je moje peřina.

Abeceda

Abeceda, to nic není,
kdo by se jí, kluci bál?
Já vás vezmu do učení:
Á, bé, cé, dé a tak dál.

Z písmenek se složí slova,
z vět se složí celý svět.
Ten kdo umí abecedu,
bude všemu rozumět.

Abeceda, to nic není,
kdo by se jí, holky bál?
Dali jsme se do učení:
Á, bé, cé, dé to už znám.

Skákal pes

Skákal pes,
přes oves, přes zelenou louku.
Šel za ním myslivec, péro na klobouku.
Pejsku náš co děláš, žes tak vesel stále?
Řek bych Vám, nevím sám.
Hop a skákal dále.

Ruce, Nohy

Ruce

Ruce, ruce, ručičky,
máte malé prstíčky.
Máte hebké dlaně,
zatleskáme na ně.

Prsty

Všechny moje prsty,
schovaly se v hrsti.
Spočítám je hned,
jedna dva tři čtyři pět.

Nožky

Když nožkami cvičit chceme,
nejprve je protřepeme.
Natáhneme pokrčíme,
a pak s nimi zacvičíme.

Ručičky a nožičky

Každá ručka má prstíčky,
sevřeme je do pěstičky.
Buch, buch na vrátka,
to je pěkná pohádka.
Ručičky si spolu hrají,
plno práce nadělají.
Buch, buch na vrátka,
to je pěkná pohádka.
Dvě nožičky taky máme,
pěkně s nimi zadupáme.
Dup, dup, za vrátky,
to je konec pohádky.

Jaro ťuká na dveře

Jaro ťuká na dveře,
kdopak mu je otevře?
Vítr, sníh a fujavice
drží pevně kliku v ruce.

Jaro ťuká: Ťuky, ťuk,
chce ho holka, chce ho kluk.
Zima ale drží kliku
i v posledním okamžiku.

Dnes je první jarní den,
vyženeme zimu ven.
Přivoláme sluníčko,
zasviť aspoň maličko!

Domov

(Dagmar Vysoká)

Za lesem je kopeček,
na něm stojí domeček.
U domečku zahrádka,
na ní žijí zvířátka.

V domečku já domov mám.
Nežiju tam ale sám.
Lidí je tam jako smetí:
máma s tátou, plno dětí,

bráškové a sestřičky,
taky obě babičky.
Dědové tam taky jsou,
občas na nás hudrujou.

Je nám tam všem hodně prima
ať je léto, nebo zima.
Občas přijdou kamarádi,
máme se tam všichni rádi.